HISTORIE VILLY VALLILY

Podle záznamů v pozemkových knihách koupila v roce 19.. hraběnka Adeleyde Heintschelová, šlechtična z Heineggu, poplužní dům č. 1 v Červeném Újezdě. Dle ústní tradice prý vlastnila kávové plantáže kdesi v Brasilii. Tato hraběnka nechala v r. 1902 postavit na vyvýšeném místě za statkem patrovou vilu ve švýcarském stylu. Dodatečně někdy v roce 1905 byly na fasádě vily umístěny rozměrné keramické reliéfy od Františka Bílka. Proč právě na tento dům byly umístěny Bílkovy práce, zda byla hraběnka v nějakém bližším vztahu k Bílkovi nebo zda se jednalo o pouhou zakázku, nevíme. Ale zdá se, že s umístěním reliéfů na fasády se počítalo už při stavbě domu. Výrazné architektonické prvky – jako částečná plochá střecha, ozdobné prvky vnitřního schodiště, či nesymetrické rozložení a tvar oken, podporují domněnku, že architektem domu byl sám mistr František Bílek.

V roce 1929 dvůr i s vilou koupil podnikatel Jan Hájek z Prahy. O panu Hájkovi se traduje, že začal v místě nynějšího VKK stavět velkou ledárnu (zdejší kraj byl významným dodavatelem přírodního ledu do pražských pivovarů), ale než byla stavba dokončena, přišel na svět vynález suchého umělého ledu. Tím přišli místní ledaři o práci a pan Hájek o peníze vložené do stavby. Navíc se schylovalo k velké hospodářské krizi a obchodování na burze, pro kterou měl prý pan Hájek slabost, se stávalo pravým adrenalinovým sportem. I stalo se, že v důsledku podnikání „se dostal majitel vily do úzkých a byl nucen ji prodat“ (viz dopis č.1). V roce 1933 koupil vilu pan vrchní báňský inženýr Štěpán Tvardek – ředitel dolů na Kladně a jeho žena, Růžena Tvardková, za svobodna Stillerová – dcera majitele dolů v Ostravě a předsedkyně spolku akademicky vzdělaných žen v Čechách.

Tato rodina pražských uhlobaronů užívala v poklidu vilu jako své letní sídlo až do února 1948. Poté se situace radikálně změnila a všichni členové rodiny postupně z Československa uprchli. Ing. Štěpán Tvardek stačil ještě v roce 1950 prodat vilu své dceři Růženě, která se předtím 13.5.1948 provdala za finského diplomata v ČSSR – Olli Juhani Vallila. Tímto sňatkem získala finský diplomatický pas a majetek, který vlastnila, byl chráněn diplomatickou imunitou. V přízemí za oknem vily se objevila finská vlajka a nápis „tento dům je majetkem finského státu“. Nebyla to sice úplná pravda, ale stačilo to k tomu, aby dům nebyl nikdy „zestátněn“. Růžena Vallila pak odjela s manželem služebně do Švýcarska a poté do Ameriky. Do Čech se už nikdy nevrátila, zemřela 10.6.1989 v New Yorku. Ve vile, v přízemním bytě pro správce, bydlela nějaký čas rodina Otradovcových. V roce 1982 se rodina odstěhovala, dům zůstal zcela opuštěn a čas mu vrýval hluboké vrásky. Značně zdevastovaný dům zakoupilo v roce 1998 od potomků Růženy Vallily občanské sdružení VILLA VALLILA. Tento název byl vybrán jako připomínka jména, které vilu zachránilo před neblahým osudem v době komunistické éry.