JEAN VANIER (1928 - 2019)
„Nejdůležitější není dělat věci pro lidi v chudobě a nouzi, ale vstoupit do vztahu k nim, být s nimi, a pomoci jim najít důvěru v sebe sama a objevit jejich vlastní dary.“

Filozof, spisovatel, náboženský a morální vůdce, zakladatel komunit pro lidi s i bez mentální neschopnosti... a především, následovník Ježíše, tvůrce pokoje...

TVŮRCE POKOJE
Jean to mohl v námořnictvu dotáhnout daleko. Byl ovšem vyděšen holocaustem a shozením atomové bomby na Japonsko, a tak se cítil stále více přitahován k modlitbě a nakonec následoval vnitřní volání opustit námořnictvo a zasvětit se vytváření pokoje.

Mohl také žít úspěšnou akademickou kariéru poté, co dokončil doktorát o Aristotelovi. Byl inspirativním učitelem filozofie, ale místo stoupání na normálním žebříčku úspěchu zjistil, že jeho povolání jej vedlo jinam. Předefinoval to, co je úspěch. Pro něj to spočívalo ve vztahu a nikoli v ‚tyranii normality‘, jak to později vyjádřil.

„Základním principem pokoje je víra, že každý člověk je důležitý. Věříš, že jsi důležitý? Věříš, že můžeme udělat něco proto, abychom tento svět udělali lepším místem?“ Jean Vanier

ČLOVĚK VÍRY
Jeho nejhlubší touhou bylo následovat Ježíše, od nějž přijímal inspiraci a podporu a žít evangelium radikálně a věrně. Když se vzdal hledání vlivu a postavení, povzbuzoval lidi s intelektuálním postižením a odhalil plnost života a radosti v maličkém sdílení každodenního života s nimi.

„Pevně věřím, že Bůh se skrývá v srdci toho nejmenšího ze všech, nejslabšího ze všech, a pokud se mu odevzdáme, otevíráme nový svět.“ Jean Vanier

ZAKLADATEL
Bodem obratu v Jeanově životě byl rok 1963, kdy poprvé navštívil ústav pro lidi s mentálním postižením. Jejich hluboký ‚výkřik po vztazích‘ se dotkl jeho srdce. Jeho odpověď byla jednoduchá: koupil dům, pozval pár mužů s mentálním postižením, aby přišli a žili s ním. To byl počátek Archy.

Po několika letech následovalo hnutí Víra a světlo, založené Marií Hélene Mathieu. Nesena vlnou nadšení se obě společenství rozšířila po světě.

Dnes má Archa 154 společenství v 38 zemích; Víra a světlo má 1500 společenství v 83 zemích, společenství, kde mohou lidé s i bez mentálních postižení nacházet místo náležení, společného stolování a přátelství, sdílení života. Inspiroval hnutí Víra a sdílení v Severní Americe a Víra a přátelství v Severním Irsku. Intercordia, opět inspirovaná Jeanem povzbuzuje studenty k životu mezikulturní zkušenosti mezi chudými a lidmi na okraji v rozvojových zemích.

Byl neúnavným zastáncem lidí odvržených a lidí na okraji společnosti, inspiroval mnohé jiné organizace pro lidi s mentálním postižením. Jeho poselství nalezlo ozvěnu v mnoha srdcích, ať už byla jejich náboženství či vidění světa jakákoli. Jeho vlastní hluboká touha následovat Krista jej zavedla přímo k přijímání všech, kdo toužili sdílet svůj život s lidmi mentálně postiženými a pracovat pro spravedlnost.

„Tato společenství jsou školami srdce, které proměnily životy nesčetných lidí po celém světě.“ Jean Vanier

ČLOVĚK VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ
Přes 50 let prožíval vrcholy a pády společného života s i bez mentálního postižení. Užíval věrných vztahů nejen s lidmi v Arše Trosly, komunity kterou ve Francii založil, ale v mnoha zemích, kam se rozšířila Archa a Víra a světlo. Učil se skrze každodennost komunitního života potřebě vycházet za laskavou službu potřebným k radosti z toho, že jsme s nimi ve společenství.

„Jean Vanier se nebál posadit a večeřet s lidmi s mentálním postižením. To chtěl: pozvat lidi k sobě domů. V Arše to není jenom o tom dostat podpůrné hodiny na které mám nárok; je to o starosti o lidi jako přátele.“
– Richard Keagan-Bull, člen Archy Londýn (s mentálním postižením)

POSEL
Jeanovým životním snem bylo vyjevit dary lidí s mentálním postižení, dary srdce pro svět, který takové dary potřebuje. Objevoval, že ten, kdo je odlišný, není hrozbou, které se máme bát, ale pokladem, který může obohatit náš život. Napsal více než 30 knih, přeložených do 29 jazyků a byl mnohokrát filmován.

Vždycky vášnivě sdílel svoje vhledy do lidské zranitelnosti, společenství a spirituality. Jean dostal mnoho ocenění, jako třeba mezinárodní cenu Pavla VI, od Jana Pavla II v Itálii v roce 1997, humanitární cenu Rabína Gunthera Plauta v Kanadě 2001, Temletonovu cenu 2015...

Největším Jeanovým oceněním ovšem bylo, když Jean-Pierre Crepieux, první člověk s mentálním postižením, obdržel řád čestné legie, nejvyšší francouzské ocenění.

„Možná nejsme všichni povoláni abychom dělali veliké věci, které tvoří titulky, ale jsme všichni povoláni milovat a být milováni, ať jsme kdekoli. Jsme povoláni být otevřenými a růst v lásce a tak předávat život ostatním, zvláště těm potřebným.“ Jean Vanier

ČLOVĚK JEDNOTY
Jean proměnil naše chápání lidí s mentálním postižením, a co to znamená být vpravdě lidským. Vnímal lidi s mentálním postižením jako zdroj života pro nás všechny, jako činitele proměny společnosti. Jeho snem byla revoluce něžnosti, učinit společnost soucitnější, zahrnující všechny. Chtěl srdce, které se dalo do péče o druhé. Zbořil bariéry rozdělení, oddělující lidi, toužil po světě, kde je každý ceněn jako jedinečný a vzácný. Přišel vnímat, že Archa má dar, který může světu nabídnout. Bylo to znamení, že je možné žít ve společenstvích, kde se rozdílnost chápe jako dar, nikoli jako hrozba.

„Ať jsou jejich dary nebo omezení jakákoli, lidé jsou spolu svázáni společným lidstvím. Každý má jedinečnou a posvátnou cenu a každý má tutéž důstojnost a tatáž práva.“ Jean Vanier

ČLOVĚK PŘÍTOMNÝ, NASLOUCHAJÍCÍ
Jean inspiroval nesčetné lidi. Mnozí lidé říkali: „V jeho přítomnosti se cítím lépe, cítím se milován a poslouchán.“ Angelika Mandaiker z Indie byla dotázána, co si myslí o Jeanovi Vanierovi, když jej poprvé slyšela, jeho řeč ani nezmínila. Odpověděla: „Byla jsem velmi oslovena způsobem jeho naslouchání, způsobem, kterým byl přítomen každému člověku.“
Mnozí lidé po účasti na Jeanově duchovní obnově nebo přednášce, se cítili povoláni změnit život a objevili smysl svého života. Jo a Pat Lenonovi, když se setkali s Jeanem na duchovní obnově v roce 1971, byli ihned zasaženi jeho lidskostí a soucitem: „Právě skrze něj jsme objevili svoje povolání v Arše. Jeho slova: ‚Důvěřuji Duchu, který ve vás působí‘ nás vedla k založení Archy (Calgary) a k volbě Archy jako našeho životního povolání.“

„Někoho milovat neznamená jednoduše pro ně dělat věci... Někoho milovat znamená jim ukázat jejich nádheru, jejich cenu a jejich důležitost; znamená to pochopit je, chápat jejich výkřiky a jejich jazyk těla.
Jean Vanier

ČLOVĚK SLAVENÍ A ODPOUŠTĚNÍ
Během let se Jean naučil, že „Odpuštění a slavení jsou srdcem společenství.“ Řekl: „Jsou to dvě tváře lásky.“ Jean Vanier „Rodí se nová naděje“. Věděl, že není světcem. Na posledním mezinárodním setkání Archy, žádal o odpuštění za to, že mohl zranit svojí jednostranností na straně lidí s mentálním postižením.

Když se Jean díval zpátky na svůj život, často říkal s úsměvem nebo s mrknutím oka: „Nebyla to zábava? Nenasmáli jsme se?“ Chtěl, aby každý člověk objevil to, co objevil on: jak nás může přátelství s člověkem s mentálním postižením osvobodit, abychom skutečně žili život oslavy a naděje a tak budovali lepší svět. Věřil, že můžeme změnit svět, napřed jedno srdce a pak další, nejprve svoje vlastní srdce.

„Velikost člověka spočívá v jeho srdci.“ Gandhi

ze stránek https://www.larche.org/web/jeanvanier/home
přeložil Jindřich Kotvrda